Jan Karski byl voják Zemské armády, který byl svědkem hrůz holocaustu. Na rozkaz velitelů Polského podzemního státu připravil zprávu o zločinech páchaných na území okupovaného Polska a informoval o nich západní svět.
V roce 1939 se Jan Karski připojil k polskému odboji. Jako kurýr cestoval mezi okupovaným Polskem a Francií. Při jedné cestě byl na Slovensku zadržen. Jan se obával, že by mohl při mučení vyzradit důležité informace, takže se pokusil o sebevraždu, ale byl zachráněn. Polský odboj jej následně osvobodil z nemocnice a Jan se vrátil do jeho služeb.
Odjel do varšavského ghetta a podařilo se mu v přestrojení proniknout do tábora Izbica, jakési přestupní stanice pro vyhlazovací tábory v okolí. Nacistické zločiny tak spatřil na vlastní oči. V roce 1942 se vydal do Londýna, kde představil polské exilové vládě mikrofilmy své zprávy. V prosinci polská vláda vydala oficiální diplomatickou nótu, v níž poprvé požádala jednu ze spojeneckých zemí, aby chránila Židy, a informovala ji o holocaustu.
Během následujících let války se Jan setkával s předními představiteli mnoha zemí světa a mluvil s nimi o osudu Židů a Poláků pod německou okupací. Franklin D. Roosevelt jej přijal v Bílém domě. Bohužel se Karski často setkával s nedůvěrou. Aby se svět dozvěděl o holocaustu a o aktivitách Polského podzemního státu, vydal v roce 1944 knihu „Story of a Secret State“ (Příběh tajného státu), která se v USA stala bestsellerem.
Památka Jana Karského a jeho činů byla připomenuta v 80. letech. V roce 1982 mu byl udělen titul „Spravedlivý mezi národy“.
