Elżbieta Zawacka byla kurýrem a poslem velitele polské Zemské armády, nejvýznamnější odbojové organizace v okupovaném Polsku. Stala se symbolem zapojení žen do bojů druhé světové války. Po válce se snažila zajistit, aby role, kterou ve službě sehrály ženy, nebyla zapomenuta.
Elżbieta Zawacka patřila v rámci polské Zemské armády k oddělení zahraniční komunikace. Pro kurýry polského odboje zařizovala trasy na západ a jako kurýr sama působila. Při přepravě peněz, zpráv a informací překročila předválečnou hranici Polska překročila více než stokrát. V únoru 1943 jako posel generála Stefana „Grota“ Roweckého cestovala přes Německo, Francii, Andorru, Španělsko a Gibraltar až do Londýna, kde jednala se štábem Władysława Sikorského, polského exilového premiéra. Měla dva úkoly: zlepšit kurýrní službu a – na výslovnou žádost generála Roweckého – požadovat, aby se ženám v Zemské armádě dostalo stejných práv jako jejich mužským kolegům.
Elżbieta absolvovala parašutistický výcvik a jako jeden z mála poslů se vrátila do Polska. Stala se tak jedinou ženou v elitní jednotce nazývané Cichociemni (tiší neviditelní).
Od března 1944 sloužila na ředitelství ženské armádní služby, které působilo v rámci velitelství Zemské armády. Bojovala ve Varšavském povstání, rozsáhlé operaci Zemské armády, jejímž cílem bylo osvobození polského hlavního města od nacistické okupace.
Po válce se zapojila do protikomunistického hnutí. V září 1951 byla Státní bezpečností zatčena a odsouzena k deseti letům vězení. Po propuštění pracovala na Gdaňské univerzitě a na Univerzitě Mikuláše Koperníka v Toruni. Patřila k zakladatelům Světového sdružení příslušníků Zemské armády a byla iniciátorkou nadace Pomořanský archiv Zemské armády v Toruni. V roce 2006 byla za své zásluhy povýšena do hodnosti brigádního generála polské armády. Elżbieta Zawacka zemřela v roce 2009.
