„Po celý můj život na frontě nenastal okamžik, kdy bych netoužila po tom, být v boji. Chci být tam, kde je boj nejlítější. Chci být s vojáky.“ Tato slova napsala Roza Šaninová, odstřelovačka Rudé armády.
Roza Šaninová se narodila v dubnu 1924 v Archangelské oblasti. Poté, co v prosinci 1941 jeden z jejích bratrů padl během blokády Leningradu (nyní Petrohrad), Šaninová dobrovolně vstoupila do armády.
Oproti západním spojeneckým armádám mohly ženy v Sovětském svazu sloužit u frontových útvarů. Šaninová se přihlásila jako odstřelovačka a v červnu 1943 byla přijata na Ústřední odstřelovačské učiliště pro ženy. Za necelý rok byla zařazena do ženské odstřelovačské čety při 184. střelecké divizi. Ještě v témže měsíci zabila svého prvního německého vojáka. Na konci května 1944 se Šaninová stala první příslušnicí 3.běloruského frontu, která obdržela Řád slávy 3. třídy. V té době měla na kontě 20 zabitých. Do svého deníku si Šaninová poznamenala, že je čím dál lhostejnější vůči smrti, chladnokrevnější a že smysl svého života vidí ve své profesi.
V červnu 1944 sovětské velení rozhodlo o stažení odstřelovaček z fronty. Šaninová odmítla rozkaz uposlechnout a spolu s dalšími spolubojovnicemi dále podporovala postup Rudé armády. Díky tomu, že její skutky líčily propagandistické brožurky, se stala celebritou a patřila k prvním odstřelovačkám vyznamenaným Medailí za statečnost.
V lednu 1945 se Šaninová účastnila ofenzivy Rudé armády ve východním Prusku. 27. ledna byla vážně raněna střepinou dělostřeleckého granátu. O den později svým zraněním ve věku 20 let podlehla. Byla pohřbena pod hrušní na břehu řeky Lavy a její ostatky byly později přeneseny do městečka Znamensk.