Nikolaus Brüll

Nikolaus Brüll se narodil v roce 1922 v Eupenu, dříve německém městě připojeném po první světové válce k Belgii. Nikolausova rodina tímto připojením získala belgické občanství, rodiče se však spíše než jako Belgičané cítili být Němci. 

Po nacistickém vpádu do Belgie v květnu 1940 byl Eupen začleněn do Německé říše. Nikolaus dobrovolně vstoupil do Hitlerjugend a v září 1941 získala jeho rodina německou národnost. S německou národností přišla také německá branná povinnost, a Nikolaus narukoval do wehrmachtu. Po půlročním výcviku byl 19letý Nikolaus v březnu 1942 poslán na východní frontu.

Nikolausova vojenská kariéra skončila v srpnu 1943 poté, co utrpěl těžké zranění pravé nohy. Noha musela být pro vážnost zranění amputována a Nikolaus strávil zbytek války ve vojenských špitálech. V květnu 1945 byl zajat americkými jednotkami.

V říjnu 1945 se Nikolaus mohl po třech a půl letech vrátit domů. Po osvobození se Eupen opět stal součástí Belgie a všichni „němečtí“ občané Eupenu – včetně Nikolause a jeho rodiny – se stali předmětem vyšetřování. Nikolaus sám byl krátce po svém návratu uvězněn v internačním táboře Verviers na základě několika obvinění: ozbrojená činnost proti Belgii a členství v Hitlerjugend. Prokázal, že v armádě sloužil jako odvedenec, byl propuštěn a nakonec mu byla vrácena občanská a politická práva.

Navzdory tomu se válka pro Nikolause nikdy nestala minulostí, protože chybějící noha i vycházková hůl mu každý den připomínaly jeho zážitky, které nemohl skrývat ani před svým okolím.

Skupinka Hitlerjugend v Eupenu v roce 1940. V důsledku připojení Eupenu k Německu se Hitlerjugend stala jedinou oficiální mládežnickou organizací. © Family archive Brüll (www.belgiumwwii.be)
Nikolaus Brüll (vlevo) přišel kvůli zranění na východní frontě o pravou nohu a musel používat hůl. © Family archive Brüll (www.belgiumwwii.be)

Malka Zimetbaum

Životní příběh Malky Zimetbaumové nás vede z Polska do Belgie a zpět až k tragickému konci v Polsku. Dnes je Malka symbolem židovského odporu v Osvětimi a dokladem toho, že pro mnohé z účastníků byla druhá světová válka nadnárodní zkušeností.

Malka se v 10 letech společně s rodiči a bratrem přestěhovala z Polska do Antverp. Ve škole vynikala v jazycích a brzy ovládla nizozemštinu, francouzštinu, němčinu, angličtinu a polštinu.

Během nacistické okupace Belgie se Malčina rodina musela přihlásit do registru židovského obyvatelstva. Od června 1942 musela nosit židovskou hvězdu. V červenci 1942 byla Malka zadržena na hlavním nádraží v Antverpách. Vracela se z Bruselu, kde se snažila nalézt úkryt pro svou rodinu.

V září 1942 byla deportována do Osvětimi-Březinky. Po příjezdu byla díky jazykovým znalostem pracovně zařazena jako tlumočnice a poslíček. Touto prací Malka získala výsadní postavení, díky němuž mohla pomáhat spoluvězňům. Snažila se, aby vězňům byla přidělována snadnější práce; získávala pro potřebné jídlo a léky a snažila se je povzbudit. Pacienty v nemocnici rovněž varovala před blížící se „selekcí“ a vybízela je, aby nemocnici co nejrychleji opustili. Právě zde Malka získala přezdívku Mala la Belge.

Malka se zamilovala do polského politického vězně Edeka Galińského. V červnu 1944 se páru povedlo společně uprchnout, o pouhé dva týdny později však byli dopadeni. V Osvětimi byli Edek s Malkou popraveni na nádvoří tábora před ostatními vězni, které toto mělo odradit od dalších pokusů o útěk.

Mala la Belge se po své smrti díky svému chování v těch nejextrémnějších podmínkách, které si lze představit, stala symbolem solidarity, odvahy, soucitu a odporu.

Malka (vlevo) s matkou Chajou a sestrou Merjem v roce 1926. © Kazerne Dossin
Edek Galiński v koncentračním táboře Osvětim © Panstwowe Muzeum Auschwitz-Birkenau w Oswiecimiu
Malčina pamětní zeď v Antverpách © www.antwerpenherdenkt.be/activiteiten/muurschildering-mala-zimetbaum